Je to už něco málo přes rok, co se nám narodila naše Barunka. Přesněji rok a měsíc a pár dnů. Narodila se na podzimní rovnodennost. Docela brzy jsme se s Vojtou shodli na tom, že to už bude pravděpodobně naše poslední miminko, že už je na čase se začít soustředit na ty naše malé budulínky, kteří potřebují čím dál větší pozornost. A taky je čas se začít soustředit i sami na sebe.
Upřímně, toto rozhodnutí mi rvalo srce. Všechna má těhotenství probíhala tak, jak měla a porody jsou pro mě zážitky s velkým Z, součást mého života, radost a energie. Akt zrodu mě neuvěřitelně naplňuje. A pak, držet v náručí to malinkaté tělíčko… Zkrátka a dobře, ještě bych si to dala, aspoň jednou. Jenomže už teď, „při čtvrtém“, jsem cítila, že už toho je dost. Tři děti kolem mě, čtvrté na cestě. Neohebná, neflexibilní, nemůžu tamto a tohle. Děti mě potřebovaly už naplno. Takže, i když je mi to líto, jdeme dále. Vstupujeme do další etapy, já tomu říkám etapa zralého rodičovství. Už „jen“ vychováváme děti.
A téměř okamžitě, kdy toto rozhodnutí padlo, jsem se tedy zaměřila sama na sebe, jak to ukončit, jak se dát do pořádku, jak se stát silnou mámou. Končilo mi šestinedělí a zrovna náhodou otvírala Verča Johánková svůj startovací kurz pro mámy po porodu s názvem Jóga v denním životě mámy. Já jsem po jejich kurzech z jejího programu Dvě duše na jógamatce pokukovala už dříve, sledovala jsem její příspěvky, ale neodvážila jsem se koupit si její předporodní kurz. Ale teď, teď mi to sedlo jako facka! Byl to 21-denní kurz a doslova mi otevřel oči a dveře do nového života. Verča bravurně spojuje šetrnou a lehkou jógu s fyzio-cviky, takže vzniká funkční jóga stavěná na míru maminkám téměř ihned po porodu. Ono se totiž o „cvičení“ ani moc mluvit nedá, většinou to jsou dechová cvičení a naciťování než viditelné pohyby. Největším přínosem pro mě ale bylo její propojení toho všeho se všedními činnostmi a s dětmi za zády. V tuto chvíli totiž odpadají výmluvy jako: Já nemůžu, já mám zas všechny děti doma… Nejde to, nemám čas, furt něco musím dělat, peru pleny, umývám nádobí, … „Cvičit“ se totiž dá i u toho mytí nádobí! Bylo to jasné, koupila jsem si její kurz Dvě duše na jógamatce po porodu, který vyšel někdy v lednu 2021 a od té doby jedu jako na tripu, je to můj denní chléb, řekla bych skoro droga.
V únoru jsme si s Vojtou někdy v jednu v noci povídali, co s tou Aničkou. Víme, že je jiná, že její myšlení a jednání funguje na úplně jiných principech. Zároveň se nám moc nelíbí, jak s dětmi řešíme ony vyhrocené situace, jak se někdy chováme… přišlo uvědomění, přišla sebereflexe a koupili jsme si kurz Nevýchovy. Anička je svá, na ni musím mít vyhrazenou zvláštní dávku trpělivosti. U Ondry jsme viděli změnu téměř okamžitě, u Aničky jen náznak, možná, že to někdy naskočí. Samozřejmě jsme se do toho vrhli hned… nadšení brzy opadlo, ale stále se k tomu vracím a velice se snažím, i když základem není změnit děti, ale změnit sebe. Protože děti se učí nápodobou, to víme. Ale změnit zažité vzorce chování v sobě je teda sakra těžké. A náročné. A vyčerpávající…
Někdy současně s Nevýchovou jsem si pořídila knížku Nejsou stejné. Tedy knihu. Je to pořádný kus lesa, tahle psychologická učebnice. Ještě jsem ji nepřelouskala celou, ale co jsem se zatím dozvěděla, mi dává smysl a o sobě i Aničce jsem se toho v ní spoustu naučila.
V březnu byly děti nějaké nemocné. Nějaké virózky, zánět močových cest u Marušky, zánět středního ucha u Marušky a Ondry… bylo to náročné. A když se děti vyléčily, byla jsem úplně vyčerpaná, zavodněná, nafouknutá, nebylo mi dobře, …a ze dne na den jsem začala s programem Whole30. O Whole bych toto chtěla napsat více, je to teda rozhodně na samostatný článek, ale tedy ve zkratce: je to restart stravovacích návyků. Není to dieta jako taková, jeho záměrem není zhubnout, ale zlepšit zdravotní stav – i když kvalitní strava s sebou nějaký ten úbytek kil nese. Whole má jasná pravidla. Po třicet dni patří na talíř hromada bílkovin (maso, vajíčka), zelenina, trocha ovoce a tuky (přepuštěné máslo, olivový olej, oříšky, avokádo, …). Rozhodně tam nepatří přidaný cukr, různá aditiva, ochucovadla, barviva a konzervanty, ale ani obiloviny (a to ani rýže, pohanka, jáhly, guinoa) a mléko v jakékoli podobě. Zdá se to složité, ale vůbec není. Člověk si na pravidla rychle zvykne a najde si cestu, která mu vyhovuje nejvíc. Já v současné době jedu už své třetí kolo whole – prostě už proto, že mi je během toho neuvěřitelně dobře a lehce. A co si budeme povídat, od toho jara, kdy jsem začala, jsem shodila něco málo přes 15kg, a to není k zahození. (Ani bych neřekla, že toho na mě tolik bylo…).
Taky jsem na jaře prošla malým pidi kurzem Úklid pro klid, který mi dal pár tipů, jak udržovat uklizenou domácnost bez větší námahy (pravda, uklizená domácnost mi vydržela asi 3 týdny, pak přišly ty březnové nemoci a bylo po srandě)… ale teď už vím, co udělat, abych se na to zase zpátky napojila.
A poslední věc, kterou jsem letos objevila, je Cyklická žena. Kniha, po které jsem už dobu pokukovala, až jsem si ji taky koupila. Problém je v tom, že cyklus úplně nemám, takže mám někdy problém se v těch fázích někdy orientovat, ale myslím, že pomalu tomu přicházím na kloub a určité niance a naopak pravidelnost vidím. Teď se ještě naučit s tím pracovat…
No, zkrátka, rok po rozhodnutí jsem asi v nejlepší kondici, v jaké jsem kdy byla. Jsem nacítěná sama na sebe – to jsem nikdy nebyla – znám stav svého těla a vím, co s ním mám dělat. Už netruchlím po těhotenském bříšku (no ještě aby jo, to by bylo blbé). Myslím, že jsem teď spokojená. Sama se sebou i s tím, jak to všechno dělám. Ta časová investice do seberozvoje a poznání se vyplatí (i ta finanční). Většina z toho, co se mi letos dělo, byla náhoda, ale přijde mi, že těch náhod v můj prospěch bylo nějak moc, že v tom bude něco víc. Nevím, uvidíme.
Zde pár odkazů k tomu, o čem jsem tu psala:
Veronika Johánková: Dvě duše na jógamatce a po porodu – www.veronikajohankova.cz
Whole30: paleosnadno.cz, Jídlo na prvním místě, whole30.com
Nevýchova: nevychova.cz
Teorie typů: teorietypu.cz
Uklid pro klid: brozova-katerina.cz
Cyklická žena: cyklickazena.cz